2.6. pátek

Když jsme vystoupili z lodi, nastalo zase hrozný nahánění a smlouvání s taxikáři. Nakonec jsme jeli všichni v jednom autě, směr Medan a na autobusové nádraží kde jsme čekali na Petra H a Michala, který si jeli vyměnit peníze. Opět jsme se najedli, dali jsme si s Petrem "Nasi goreng" to budu asi jíst celou dovolenou, protože je to docela dobrý. Šli jsme na nádraží, tam se kolem nás zase všichni seběhli, začali se nám představovat a jeden z nich se jmenoval Vogel. Tak Petr konečně poznal toho snowboardovýho borce. Nastoupli jsme do autobusu směr Bukit Lawang za směšnou cenu 3.000 rp. na osobu a jeli jsme asi 3 hod. Jeli jsme okolo krásných seřazených palem tak jsme byli poučení, že se tam pěstujou na palmový olej a z něj se pak dělá máslo, mléko. Potom jsme viděli gumovníky, hubený psi, kočky, malé slepice. Když jsme dojeli na místo museli jsme zaplatit l000 rup za vstup do rezervace, pak jsme vystoupili a už u nás byli naháněči a nabízeli ubytování. Nakonec jsme vybrali "Leuser Sibayak - Wisma, Chatky, který byli docela hezký až na tu naší, protože vevnitř v koupelně byli tak 5 cm šváby a to jsem psychicky neunesla. Petr je musel vymlátit jinak bych asi nezůstala. Po ubytování jsme šli do města. Byli jsme se kouknout na promítání v rehabilitačním centru, kde se starají o sirotky orangutanů. Pak jsme se šli najíst do restaurace kde jsme bydleli, měli hrozně velký výběr jídel a nápojů. Já jsem si dala opět rýži, Petr si dal smažený banány a polívku s ananas, bramborem, mrkví a rýží. Pěkně jsme se nacpali. Seděl tady stůl místňáků, kteří nám dali hned ochutnat místní specialitku banánový Bols- dobrý sladký pití. Hráli na kytaru a zpívali samé písničky o orangutanech. Pak půjčili kytaru Petrovi. Potom si i k nám přisedli a nakonec nás učili místní píseň."Bukit Lawang song" složili místní guide /zpívali na melodii "Rolničky, rolničky"/

3.6. sobota

Ráno jsme museli brzo vstávat, protože jsme pospíchali na krmení orangutanů. Dali jsme rychlou snídani a pospíchali do džungle přes vodu. Byl to pěknej vejšlap, ale stálo to za to. Na krmení jsme viděli dva orangutany a orangutanici s miminkem, když jsme šli dolů potkali jsme na cestě žebravého orangutana, kterému Michal dal banán a opičák za to dostal ránu, protože nesmí žebrat. Potom šel s námi kousek po cestě, ale průvodce ho vyhnal na strom, byl moc pěknej opičák. Cestou domů už Petr pospíchal, protože ho chytil průjem a já jsem se byla s Mirkem podívat co všechno žije v džungli, ale doufám, že to všechno zlý nepotkáme. Pak jsme vyrazili na sjezd místní řeky na duších. Byla to  sranda  /brčanda/.  Měli  jsme  jet  delší trasu, ale byla docela už zima a někteří se vyklopili, tak jsme  skončili  u našeho ubytování, kde si někdo zaskákal z místní restaurace do vody. Po chvilce odpočinku a fotbalu s místníma, kluci pokračovali po řece, Petr se za chvíli vrátil, že došla voda. Taky se Petr dneska pokoušel vylézt na palmu pro kokos, zatím bez úspěchu, ale věřím mu. Večer jsme šli do  města,  koukli  jsme se do jeskynní hospody, potom jsem zapadli do restaurace kde běžel film "Klub rváčů", měli tam moc dobrej banánový toast. Někteří  šli na internet, my jsme šli do chatky psát pohledy a dobře se vyspat na džungli.