13.6. úterý

Míra se rozhodl, že jede s náma. Večer odjezd lodí. Vocelovi a Helča odjeli do Bukittinggi a my jsme volali zbytku do Tuktuku, jak se s nimi sejdeme. Že prý přijedou a večer pojedeme společně. Problémy vyřešeny.

Sibolga nakonec nebyla zas až tak strašné město. Navíc asi 7 km od města byl vodopád, kde se dalo koupat. Tam jsme dojeli bemem kolem poledne, pak ještě asi 1 km džunglí k vodopádu Silak-lak. Pak ráj na zemi. Vodopád, pod ním průzračná voda v jezírku, píseček a okolo skála. Koupačka byla super, jen pod vodopádem byla sprcha docela silná. Jenže se zatáhlo. Kolem 15:00 jsme se vydali zpátky, ještě se zastavili na internetu a šli očekávat příjezd zbytku skupiny. Jenže dorazil jen Petr, že to Dominika nechtěla ještě riskovat. Koupili jsme lístky na loď (Petr už měl).

V 19:30 začalo naloďování. Byla to pěkná kocábka, takže padaly sázky, kdo bude první zvracet. Houpala se zdařile, ale kupodivu jsme cestu přežili bez úhony. A naštěstí nepršelo. Jinak bychom se museli nacpat někam dovnitř, což bylo dost nereálný. Dole v lodi byl náklad všeho možného, pak bylo patro, kde se spalo v kójích a člověk musel lézt po čtyřech. A to bylo všechno.
Největší zážitek ale byla cesta na záchod. Musela jsem se proplazit mezi místňákama ležícíma v uličce. Loď se houpala, takže jsem na ně samozřejmě k jejich velké radosti spadla. Když jsem naštvaně dorazila k záchodu v podpalubí, čekala mě díra do podlahy. Takže rovnou do moře. A pak ještě návrat. Tohle jsem musela absolvovat ještě jednou.
Další úžasný zážitek z lodi byl, že po mě v noci lezli šváby. Z toho jsem byla docela v nervu, přece jen se mi to nestává často. Byla jsem z nich tak vyšinutá, že jsem k smrti rozesmála Michala, když jsem odstrkovala bílý flek, což ale byla vložka do bundy.
Jaká byla moje radost, když jsme v 7:00 ráno dorazili do přístavu Teluk Dalam na Niasu. Ale jinak jsem i docela spala, čekala jsem to ještě horší.

14.6. středa

Vylodění, bemo a pryč z přístavu. Nechali jsme se odvést do Sibayak losmen na Lagundi Beach. Je tu i restaurace přizpůsobená našim poměrům. Michalovi se to nejdřív nezamlouvalo, ale pak obešli pár dalších losmenů a zůstali jsme tu.
Na Niasu si turisté prý musí dávat pořád na věci, hodně se tu krade. Zrovna dneska tu okradli jednu holku. Peníze, doklady, všechno.
Jinak ráj. Moře průzračně modré, pláž a palmy. Na konci pláže je oblast, kde jsou velké vlny a prohánějí se tam surfaři. 13.6. tady skončila zrovna nějaká soutěž.
Celý den jsme v podstatě proflákali na pláži a v restauraci. Relaxace.
Na večer kluci koupili ryby a nechali jsme si je tu připravit. Osmahnuté na oleji ani nebylo třeba vybírat kosti u těch malých. Dobrota.
Chyba je akorát v tom, že přes den tu je plno much a večer komárů. A je tu malárie. Takže večer máme dlouhé nohavice a rukávy, pořád na sebe něco patláme. Naštěstí má Michal moskytiéru, takže spíme pod ní.
A další blbá věc, pořád tady prší. Dopoledne asi do 15:00 bylo hezky, ale pak začalo pršet a vydrželo to až do večera.
Večer jsme hráli karty a kluci čekali na fotbal, kterej ale nakonec stejně nenaladili.