16.6. pátek

Ráno nás vzbudili pracovitý uklízeči a Petr, který musel na záchod. Nasnídali jsme se, zaplatili a zabalili a vydali se do města. Chytli jsme si bemo a jeli na  autobusové  nádraží,  kde  jsme koupili lístky na večer do Dumaje, ale nevím jestli to pojede. Potom jsme nasedli do bema a jeli směr Tabek Patah. Když jsme vystoupili, šli jsme na vyhlídku, cestou jsme zkoumali kafe, které tam domorodci sušili na zemi. Vyhlídka byla moc pěkná. Helča tam ořezávala všechny skořicový stromy. Potom jsme to vzali přes vesnici, okoukávali jsme všechny rostlinky a hledali, tedy spíš Helča hledala a všech se ptala na vanilku, ale bohužel nikdo nerozuměl. Potom jsme našli kávový mlýn, kde pražili, mleli a balili kávu. Taky tam vyráběli různé věci z banánů, nechali nás tam procházet, takže jsme všechno ochutnali a vyfotili a všechno natočili. Potom jsme dali řeč s majitelem mlýna, ochutnali kávu a zázvorový čaj, který nebyl moc dobrý, koupili vzorky a vydali se pěšky směr Bukittingi. Cestou jsme zase všechno prozkoumali, místní domorodec nám vyrobil píšťalky z rýže. Potom jsme chytli stopa a jeli na korbě, pak jsme přesedli na bemo a odjeli do Bukittingi. Šli jsme městem  přes místní trhy, kde jsme utratili peníze za dárky a trička, sešli jsme se v café u Moniky, kde jsme sepsali vzkaz pro Pampaliny, najedli se a potom šli do hotelu pro batohy, naštěstí se nám nic neztratilo.
Potom jsme jeli na autobus.nádraží, odkud měl odjíždět autobus do Dumaje, moc jsme tomu nevěřili, ale autobus ve 20.30 přijel, to že máme místenky nikoho nezajímalo, takže Helča musela sedět vzadu  a  nebylo  jí tam zrovna nejlíp. Já zase měla blbou sedačku, která se sama sklápěla a babče za mnou se to moc nelíbilo. 

l7.6. sobota

Jeli jsme hroznýma serpentýnama a v 4 hod jsme dorazili do Pekangabaru, kde jsme 30 min.stáli a potom nám řekli, že si musíme přesednout. Přestoupli jsme do menšího autobusu a byla to hrozná 5ti hodinová cesta. Autobus stavěl každýmu po 100 metrech, řidič spal za volantem, místňáci hulili a mačkali se na nás a Helča donutila řidiče, aby jí zastavil na záchod a všechny to moc pobavilo. V 10 hod jsme dorazili do Dumaje, koupili si lístky na loď za 120 000 do Melaky, najedli jsme se a dojeli do přístavu. Loď, která měla jet ve 13 hod. jela samozřejmě o hodinu později a místo dvou a půl hodiny jela čtyři, ale dostali jsme tam dokonce najíst. Když jsme vystoupili, měli jsme radost, že Melaka je tak čistá a hezká. Našli jsme si ubytování v hostelu pro baťůžkáře za 20 RM(ringit), dali jsme si sprchu, na kterou jsme se moc těšili, vzali jsme si čistý oblečení a vyrazili do civilizace. Zašli jsme do velkého obchoďáku "Mahkota Parade", kde jsme vyměnili peníze. Potom jsme šli směrem na autob. nádr., ale nedošli jsme tam. Stavěli jsme se v restauraci na Malajským jídle, který si dal jenom Petr (mě to chutnalo P.), já si dala špagety a Helča salát, ale nebylo to nic moc. Potom jsme šli na hotel, dali jsme si čaj a šli spát.