l2.6. pondělí

Budíček 6 hod. musíme si zabalit a jdeme na bemo, žádný nejede, ale nakonec jsme v 8 hod v přístavu a tam se dovídáme, že Dominice je špatně, takže Majkl a Petr  H.  s  ní zůstávají Zbytek skupiny jede do Prapatu a odtud směr Sibolga, když jsme nastoupili všude nad hlavou visely igelitové pytlíky. Zeptali jsme se zkušeného pampaliny Mirka na co to je a on nám vysvětlil, že na zvracení. Později jsme se i sami přesvědčili, všem nám bylo špatně, Michal dokonce zvracel, ale autobus ani skoro nechtěl zastavit. Všichni místňáci zvrací za jízdy do pytlíků. Asi po 6ti hodinové jízdě  jsme vystoupili v Sibolce, kde jsme se dozvěděli, že večer loď na Nias nejede, tak nám nezbývalo nic jiného než se ubytovat. Ubytovali jsme se v hotelu, název jsem ani nezjišťovala, protože to bylo zatím nejhorší ubytování. Večer jsme se prošli po městě a šli jsme spát. Zprávu od kluků nemáme.

l3.6. úterý

Dneska se rozpadá i naše 6 členná skupina. To znamená konec "Pampaliny tours". Mirek, Jolana a Michal čekají na zbytek a večer pojedou všichni na Nias. My jedeme autobusem za 30.000 do Bukittinggi, místa máme dost. Cesta je docela dobrá, až na ten Durian na střeše. K Petrovi si přisedla upovídaná paní, takže si pěkně popovídal. Taky jsme překročili rovník, zapili jsme to jenom vodou, konec cesty byl už smradlavý. Do Bukittinggi jsme dorazili ve 0:30, odjeli jsme taxíkem do města, kde jsme se ubytovali v hotelu Singgalang za 20.000 pro 3. Osprchovali jsme se a šli spát a ráno uvidíme co se bude dít.

14.6.středa

Budíček v 8 hod. Helča nemohla dospat, protože v pokoji hrozně smrděl petrolej. Potom jsme se nasnídali a šli jsme shánět jiný ubytování, nakonec jsme zůstali v Singgalang, ale v jiným pokoji. Potom jsme se šli projít do města, nejdřív jsme dorazili na trh, kde prodávali všechno, taky sušený hady. Ochutnali jsme oříšky s karamelem, moc dobrý. Potom jsme navštívili místní ZOO, kde nejvíc obdivovaný zvíře byl Petr, se kterým se chtěli všichni fotit. Jinak zvířátek tam bylo dost, třeba slepice, králíci, kohouti, velbloud, sloni, tygr atd. Byli to dost chudáci, bylo tam i museum, kde měli modely baráčků "Minang Kabou", který jsou podobný Batackým, ale mají dvě střechy. Taky tam byli ukázky svět. peněz i českých. Pak jsme přešli přes most, který vedl na zdejší opevnění-nic moc. Opět proběhlo focení našeho modela, tentokrát s dívčí muslimskou školou. Pak jsme došli na vyhlídku na kaňon Sianok a podívali se do "Japonského tunelu", kde si nás zase vyfotili. Když jsme vyšli ven dali jsme si meloun, koupili ananas, potom se naše cesty rozdělily. Helča se šla podívat do kaňonu, odkud přinesla vzorky kafe, skořice a rostlinky na výrobu tygří masti. Já s Petrem jsme se vydali do města na autobus.nádraží a odtud jsme jeli k jezeru "Maninjau", bohužel jsme museli celou cestu stát a mě klovala do nohy slepice, která jela s námi. Když jsme zahlídli jezero radovali jsme se, ale předčasně, protože jsme museli sjet ještě 44 ostrých zatáček, potom jsme vystoupili ve vesnici u jezera. Sedli jsme si do restaurace a dobře najedli. Zeptali jsme se kde je nejlepší koupání, ale pán nás moc dobře neposlal, tak jsme se vrátili kolem buvola, na kterého si Petr sahal. Nakonec jsme prošli celou vesnici, ale místo na koupání jsme našli. Mezitím se trošku pokazilo počasí, trošku pršelo a dost foukalo, ale byly krásný velký vlny. Škoda, že voda byla tak zrzavá, ale byla krásně teplá. Dost jsme se vyblbli. Taky jsme přišli na to jak a kam místní chodí na záchod (na pláž). Po vykoupání jsme šli do vesnice shánět bemo do Bukittingi, když jsme nasedli hned se s námi dal do řeči místňák Roy,  který  nás  doprovodil až před hotel. Helču jsme našli u internetu, kde se pokoušela poslat zprávy do Čech, ale marně. Potom jsme šli na kafe a rýžový puding, kde jsme probrali co zítra a pak jsme nařídili budíka na 6.l5 a šli spát.