9.5.2000 Po příjezdu na Lombok jsme strávili 2 dny v nejvetším městě na tomto ostrově, v Mataramu. Toulali jsme se po městě, nakupovali, dávali jsme si v restauracích a cukrárnách to nejlepší a zařizovali cestu na Mt. Rinjany.

Jednodenní přejezd do vesničky Senaru na úpatí této hory proběhl bez problémů a proto jsme se ještě odpoledne vydali navštívit vyhlášené vodopády. K prvním vodopádům vedla vydlážděná cesta s betonovými schody. Na začátku této cesty byla vstupní brána, kde jsme zaplatili nezbytný poplatek a s úsměvem jsme odmítli průvodce. Ten nám však prozradil, že jsou v džungli vodopády dvoje a k těm druhým rozhodně budeme potřebovat jeho služby. Chvíli jsme váhali, ale pak jsme si uvědomili, že Pampalíny zatím vždycky všechno našli bez průvodců a tak jsme se vydali na cestu sami.
První vodopády byly opravdu krásný až na to, že voda byla trochu studenější a tak se v nich koupal jenom Piňon s Petrem a Míra fotil. Celé místo trochu kazil jenom neskutečný bordel, který tam po sobě zanechali předchozí návštěvníci a polorozpadlé stavení - kdysi nejspíš nějaké občerstvení nebo záchody.
Po té jsme se vydali na objevitelskou cestu za druhými vodopády. Cestou zpět po schodech jsme u skály, ze které z tunelu proudila voda a odtékala korytem kamsi na rýžová pole, objevili docela zřetelnou pěšinu, která nás vedla podél říčky až k mostu s vodním korytem, přes který jsme přešli, a podél vydlážděného vodního tobogánu jsme se dostali k jezu, který sloužil k napájení tohoto kanálu. Všichni jsme se shodli, že akvapark s jízdou na duších nebo gumových člunech kanálem, přes most, tunelem a pak až do vesnice, by z místních tutově udělal boháče a těšili jsme se na cestu zpět, jak si to vyzkoušíme.
Další cesta vedla ale už silně zarostlou džunglí a nakonec jsme se museli stále častěji brodit řekou a hledat místa, kudy projít. Asi po 2 hodinách však Pampalíny opět slavili vítězství. Před námi se objevily nádherný vodopády, v kterých jsme se osvěžili a vyfotili pár fotek, ale vzhledem k pokročilému času jsme se museli dát na cestu zpět, aby nás nezastihla v lese tma. Naštěstí byla zpáteční cesta rychlejší, protože jsme objevili zarostlou stezku v džungli a ušetřili jsme si tak asi polovinu cesty brodění vodou.
Na závěr se ještě Petr s Piňonem povozili ve vodním korytě mostu a byli z toho tak nadšený, že si zprvu chtěli dát i jízdu tunelem, do kterého se voda valila o pár metrů dál a mizela ve skále. Avšak síla vody a černočerná tma uvnitř je brzy odradila a tak nakonec byli rádi, že po průjezdu mostem stačili z kanálu vylézt dřív než je to vtáhlo dovnitř.

Do vesnice jsme se vrátili už za tmy, obhlídli jsme restaurace co kde vaří a šli se převlíknout. Ten večer před samotným výstupem jsme se všichni posilnili dvojitou večeří a vrátili se brzy zpět do hotelu vyspat se a načerpat síly.

Mt. Rinjany - časový harmonogram výstupu na nejvyšší horu Lomboku 10. 5.

• 22:30 - usínáme s předsevzetím vyrazit v jednu hodinu
• 0:30 - zvoní budík
• 1:00 - rozsvíceno, nikdo se nehýbe
• 1:15 - Petr prohlašuje "vyfoťte to za mě", Mirek sedí na posteli, Piňon spí
• 1:30 - Míra stále sedí na posteli, Piňon prohlašuje "vyfoťte to za mě",
• 1:35 - snídaně, kondenzované mléko, sušenky, Petr si dáva dvojitou dávku
• 1:45 - masáž nohou krémem Alpa
• 1:50 - vyrážíme do tmy
• 2:10 - Petr dostává žaludeční křeče - vrátíme se? Piňon souhlasí.
  Pokračujeme
  
• 2:20 - vcházíme do vstupní brány National park Rinjany
• 2:45 - vstupujeme do džungle, 3 tabulky v indonésštině
• 3:00 - Petr v křečích, Piňon má depresi ze tmy, největší krize
• 3:10 - krize zažehnána, vůdce Míra táhne karavanu dál přes kořeny vzhůru
• 3:30 - zastávka, voda ubývá, kořenů přibývá
• 4:00 - první výměna baterií, opět vidíme na cestu
• 4:20 - mezi stromy se objevuje první odpočívadlo, odpočinek
• 4:30 - dochazí voda i v druhé lahvi
• 5:00 - stále stoupáme temnou džunglí
• 5:30 - začíná svítat, konec džungle v nedohlednu
• 6:00 - vycházíme z džungle, objevuje se druhé odpočívadlo
• 6:15 - vaříme polévku na ohni
• 6:30 - za plného světla vyrážíme na nejtěžší úsek ke kráteru
• 6:45 - vůdce karavany Míra již daleko za karavanou
• 7:00 - cesta po lávovém poli, stoupání dosahuje maxima
• 7:30 - začíná výstup po kamenech, nemáme už žádnou vodu
• 8:00 - okraj kráteru stále za obzorem
• 8:15 - to nemůžem přežít, pocit všech účastníků
• 8:30 - Piňon dosahuje okraje kráteru