25.5.2000 Cestu vlakem do Jakarty přes noc jsme nakonec přežili ve vagónu bussines class s nefungujícími ventilátory, rozbitým oknem a všudypřítomnými šváby a tak jsme druhý den před polednem vylezli na Gambir Station nedaleko Jalan Jaksa trochu rozlámaný. Tentokrát jsme se ubytovali o něco lépe než poprvé a vyrazili jsme do Pelni koupit lodní lístky na Batam. Po návratu jsme si vzali věci a hurá do aqualandu v zábavním parku Anchor. Těšili jsme se na velké tobogany s nafukovacími lodičkami, ale ty opět nefungovaly. Ostatní ale ano a tak jsme se vykydlili blízko vodopádu, kde jsme se plácali v bazénu a střídavě chodili pod vodopád a na tobogan. Odpoledne nás obklopila skupina školáků, který se pořád vyptávali na miliardu věcí a s kterými jsme si potom zahráli fotbal. Hráli jsme s jejich míčem, nedávali jsme pozor na náš a tak když jsme dohráli, najednou nikdo nevěděl kde je. Usilovně jsme ho hledali s pocitem, že když s náma procestoval půl Indonésie, nemůžeme ho tady jen tak nechat a tak ho Míra nakonec vylovil z nedalekého bahnitého kanálu za aqualandem. Nálada se okamžitě zvedla a my jsme pokračovali ve vodních hrách v bazénu až do chvíle, kdy Míru napadlo, že přehodí míč přes velikou fontánu ve tvaru kalicha uprostřed bazénu.Jak to dopadne bylo jasné už předem - míč zůstal v kalichu tři metry nad hladinou bazénu. Po několika marných pokusech vylézt nahoru Míra odchází, aby se za chvíli objevil s desetimetrovým žebříkem, ohrožujíce blízké okolí a procházející a koupající se místňáky, a za pomoci Petra a Piňona nakonec zachránil míč z fontány v bazénu. Neobešlo se to samozdřejmě bez předčasného odnesení žebříku, kdy byl Míra už smířen s životem poustevníka nahoře na fontáně, ale nakonec jsme byli rádi, že pokračujeme dál s naším gumákem.

Večer byla naše povinnost navštívit přátele, majitele restaurace BAMBOO, kde jsme pařili před dvěma měsíci při našem příjezdu do Indonésie a kterým jsme slíbili, že se ještě určitě navštívíme. Jakmile jsme vešli dovnitř poznali jsme, že hosté tvoří uzavřenou společnost rodinné oslavy. V příštím okamžiku nás už ale všichni vítali, zdravili a stali jsme se čestnými hosty na oslavě narozenin majitelky podniku Ibu. Dostali jsme slavnostní pohoštění, ochutnali jsme místní dort a puding - utrpení pro Petra - a vymýšleli dárek. Míra se nakonec vydal vytisknout z I-netu naší fotku a obrázek Prahy s věnováním. Michal s Petrem pili jeden Bintang za druhým a seznámili se mezitím se sympatickou Siti z rodiny majitele a Robinem - jejich učitelem angličtiny, rodilým Anglánem. Když se Míra vrátil, přesunula se zábava přes ulici do baru s diskotékou, kde pokračovala v šílených tancích na parketu. Před barem byly dvoumetrové bambusové barové židle, na kterých jsme balancovali a udržovali rovnováhu podlomenou pivem Bintang a Anker. Petr se stal se svými tanečními kreacemi miláčkem celé rodiny a Míra zase oblíbencem Siti, kterou Petr s Michalem škodolibě podporovali v její snaze a neustále na parket posílali za žíznivým Mírou nejprve vysmáté pohledy a potom prezervativy.
Míra měl už ale neskutečnou formu a tak po té, co šel Piňon spát, předvedl na parketě pogo s efektním zakončením pádem přes židli na stůl, ze kterého zbyly jenom třísky. Po té se vyšplhal ke svému Bintangu na velkou židli, kde celou dobu popíjel Petr s Robinem. Po chvíli přišel do baru neznámý Australan a za další chvíli, mezitím které fuckoval všechno od Indonésie po Angličany, už na něm Robin seděl a pěstí ho zatloukal do podlahy. Vyskočili jsme a šli jsme Robina odtáhnout, aby toho týpka nezabil, což se ovšem neobešlo bez rvačky a dalších rozbitých stolů. Výsledek byl jednoduchý - byli jsme vyhozeni všichni tři a šli jsme spát.

Druhý den jsme strávili celý v bazénu hotelu Central, kam nás vzala Siti a který byl její oblíbený kvůli ceně a kvůli tomu, že tam chodilo málo lidí, přestože to byl krásný hotelový bazén. Byli jsme tam až do večera a potom po večeři a pár pivech v BAMBOO jsme skončili opět na diskotéce naproti, kde jsme se Siti a mladou majitelkou diskotéky, která vysvětlila nedorozumění s naším vyhozením, vydrželi až do rána.