26.4.2000 Rano jsme netrpelive vyhlizeli
autobus, ktery mel pro nas prijet do hotelu. Autobus prijel o pul hodiny
pozdeji, nasedli jsme a zacali si libovat jak je krasne prazdny se spoustou
prostoru a to az do doby, kdy pomocnik ridice kouknul na nase jizdenky a vzapeti
nas vyhodil pred kancelari, kde jsme tyto listky koupili s tim, ze nejede do
Bajawy kam jsme chteli. Asi po dalsi pulhodine nam sef tehle cestovky
chytil dalsi autobus. Byl krasne narvany az k prasknuti mistnakama, pytlema s
ryzi, balikama a na preplanene strese, kam se pokouseli jeste narvat nase bagly,
uz bydlel pekny cunik a dva psi. No jinak nase temer 10-ti hodinova cesta
probihala bez problemu az na nektere malickosti jako ze Majklovi v horach
spadnul ze strechy bagl a zastavil se na okraji propasti, prvni zastavka byla po
6 hodinach jizdy a ke konci cesty uz nekterym z nas \Majklovi\ sedeli na kolenou
2 az 3 domorodci.
V Bajawe po ubytovani v hotelu u mistniho
hoteliera a organizatora okruznich jizd Williama jsme stravili docela pohodovou
noc.
Dalsi den jsme si zaplatili vylet po dvou "tradicnich" vesnicich v
okoli mistni sopky. Hned v prvni jsme si prohlidli krasne tradicni plechove
strechy na zdenych domech s televiznimi antenami a zaparkovanymi auty a tak jsme
se patricne zpruzeny vydali do druhe vesnicky. Ta uz nastesti byla opravdu
tradicni s mistnima babcama, ktery tkaly latky a za kazdou fotku chtely 5000
rupek. Nejvetsi peckou vsak byly horke prameny, kde jsme se navecer cachtali ve
vode teply asi 40-50 stupnu jako ve vane, pekne jsme se umydlili a naholili nase
narostly strniste.
Zbyvalo uz jen dojet k nejzasimu bodu nasi cesty do
vesnicky Moni pod sopkou Kelimutu s tremi barevnymi jezery. Cesta
pres hory byla opet zajimava, protoze po prudkych destich v jednom miste byla
cesta zavalena horou blata a na jinych zase tak podemleta, ze jsme jeli
prakticky po asfaltove slupce nad udolim s rekou. A tak jsme se vecer za pekneho
deste a ujistovani domorodcu, ze zitra bude krasne, ubytovali ve vesnicce v
udoli pod sopkou Kelimutu. Cely vecer jeste pred vystupem k bajnym
jezerum jsme diskutovali zdali jit rano, kdyz cely den chcalo jako z konve a
navic nas mistni svatosvate ujistovali, ze jediny most na pristupove ceste vzala
voda, tudiz ze musime zustat o den dele kdy bude vse spraveno a i lepsi pocasi.
Rano jsme se jali vyrazit pesky na 12 km turu. Nacez nam hotelier radostne
oznamil, ze most je jiz spraven a ve 4 rano jedeme za nechutnou sumu za mrholeni
na kopec. Most se nakonec ukazal jako normalni rozvodneny brod a po jeho prejeti
hotelier, ktery nas doprovazel, nadsene tleskal ze se to povedlo. Pochopili
jsme, ze jsme opet za kafky. Na vrchol jsme dorazili za deste a v naproste mlze.
Bylo 5 hodin a svitat melo asi za hodinu. Beznadejne jsme civeli do mlhy.
Krecovity smich se stridal s vykriky "FUCK, Do prdele to jsme idioti a
Merd" od francouzu. Pozdeji prichozi japonky s uzasem vse fotily. Do
toho vseho nam mistni belzebub s usmevem nabizel predrazenou kavu. Slunko
vysvitlo a kolem 7 hodiny jsme spatrili 5x10 m zeleneho jezera, ktere podle
povesti je mistem kam odchazi duse mrtvych starcu. Nakonec mlha zmizela a my za
obrovskeho jekotu zmrzlych blbcu spatrili i modre \puvodne cervene\ jezero. \to
patri detem a mladym mrtvym\. Cerne jezero vita duse mrtvych podvodniku a
zloduchu. Hned jsme na kamen pripsali par adeptu. \Jirko a Pavle z Kikiny - za
panaka vas vymazem\. Cestou zpet jsme se vydali za mrholeni tajnou zkratkou. Na
rozblacene a kluzske stezce jsme pekne bojovali o zivot. V jednom krpalu to
Petrovi sklouzlo a v predklonu padil po kluzacce. Ostatni dva v predklonu
skrouceny smichy cekali az si namele hubu. Zazrakem byl dole protisvah coz ho
zachranilo. Smich se "kamaradovi" Pinonovi vymstil tesne u konce cesty. Na
naproste rovince sebou slehnul do bahna a bezmocne se drzel utrzeneho bambusu.
Pote jsme jeste nasli Pampaliny waterfalls a pres rozvodnenou
ricku presli po trech viklajicich se bambusech. Na hotelu jsme byli prvni. Ti
dalsi bud zabloudili nebo nesli zkratkou. Majkl omlatil bahno z kratasu a
odpoledne za zpevu zalmu z mistniho krestanskeho kostela nasedame na nakladak a
mirime pres hory zpet do Ende.
  |
|
|
