29.4.2000 Vyvaleny na lavickach a prazdnych
kanystrech na korbe jsme po 2 hodinach cesty prijeli k ceste znovu zavalene
blatem. Kolona aut, nakladaku a autobusu a zvuky pracujicich bagru opet
prozrazovaly, ze silnice je neprujezdna. Po obhlidce situace jsme se rozhodli
preckat na korbe dokud nebude cesta upravena a smali jsme se pesim domorodcum
prechazejicim ve vietnamkach po kotniky zaboreni v blate na druhou stranu. Po
takto zajimave stravenem odpoledni a zacinajicim soumraku jsme zacali schanet
ridice, aby sme se zeptali kdy pojedeme dal. Konecne jsme ho sehnali a za uplne
tmy, kdyz jsme se dozvedeli, ze se nejspis pojede za dalsich 5 hodin, vzali jsme
bagly a seskocili z korby do blata. Nasim cilem bylo dostat se pesky na druhou
stranu zavalu a tam chytit spoj do Ende. Tento nelehky ukol, kdy bylo
zapotrebi probehnout pod rypadlem pracujiciho bagru a nezahucet do blata jsme
nakonec splnili a tak se vecer v hotelu Ikhlas v Ende
ubytovali tri bahnaci, kteri okamzite k nesmirne radosti majitele na bilych
dlazdickach vyslapali zajimave vzory.
Dopoledne v nedeli jsme vyrazili do
mesta obhlidnout situaci okolo odjezdu lodi. Samozrejme bylo vsechno zavreno a
tak jsme si zprvu prohlidli trziste a namlsani rybami z trhu zapluli do
nejblizsi restaurace na snidani spojenou s obedem. Vybrali jsme si samozrejme tu
nejvetsi potvoru z nabidky ryb a jeste jsme se dohadovali, jestli neobjednat
radeji dve. Po te, co nam ji prinesli nas trochu presel smich a tak jsme vsichni
tri usporne bojovali, ale nakonec jsme stejne odesli porazeni - proste to neslo
sezrat! Odvalili jsme se zpet do hotelu, kde uz byli Svedaci s Gevinem, kteri
dorazili z Moni a byli na ceste na rozdil od nas slabe 2 hodiny. Stravili
jsme prvni pekne odpoledne u televize s MTV a chystali se na vecer. Koupit Arak
po pocatecnich zapornych odpovedich nakonec nebylo tak obtizne. Kousek od hotelu
byl maly obchudek, pred kterym sedeli dva dedysove se skelnym pohledem. Za 10
minut uz jsme si od nich nesli 2 flasky Araku za 10000 Rp \50 Kc\. Dopredu
prozradime, ze to ten vecer nebyly zdaleka posledni flasky. Jak je znamo o
dementni particce a jejich clenech, znaji spoustu hezkych a zabavnych her u
kterych se trochu popiji a vubec jsou to vzdy prijemne vecery. Par takovych her
jsme tedy se svymi prateli sehrali. Po te co jsme dokoupili novy Arak se z
hotelu zacaly ozivat zvuky tleskani, kaslani, prdeni, buceni, meceni coz
nasvedcovalo, ze uroven her dosahuje vrcholu. Nasi pratele vytleskani a vyprdeni
odchazi spat, Pinon sleduje MTV a tak Mira s Petrem dohravaji hry sami. Mira se
stal neoficialnim vitezem vecera, protoze si z nej nic nepamatuje a dokonce
vyhral i zaverecnou premii, koupel v mandi. Mandi je mensi
vykachlikovana vanicka ze ktere kbelikem nabirate vodu a polejvate se. No proste
takova mistni samosprcha. Vitezne se svlekl vzal si mic aby si mohl v
mandi hrat a nenudil se a zapasoval se zadkem do vanicky. Zde stravil
dobrou pulhodinku pri hrach s micem, kterym rozumel jen on. Potom co vylezl a
pronesl ze vyhral se svalil na postel a usnul spankem vitezu.
Druhy den
rano nam sdeluji v pristavni kancelari strasnou zpravu. Je pondeli a dalsi lod
jede az v sobotu odpoledne. "Ty vole co budeme delat, zrovna skoncime v takovy
dire kde nic neni a jeste se jmenuje ENDE". Mensi nadeji nam dava
mistnacka nakladni lod, ktera ma pry odjizdet ve stredu. Po diskusi s kapitanem
lodi se priblizne domlouvame a z heslem Nadeje umira posledni, jdem k mori.
Vecer je klasicky jako vetsina v Ende - sledovani MTV. Rano nam kapitan
sdeluje, ze lod odjizdi az ve ctvrtek a to neni ani jisty. Co budeme delat, tady
v Ende do soboty umreme nudou. Narychlo se rozhodujeme odjet do asi 150
km na vychod vzdaleneho letoviska Ankermi. Nechavame vzkaz nasim pratelum
a odjizdime polednim autobusem.
  |
|
|
