8.4.2000 Druhy den rano jsme vstavali v pul ctvrte kvuli
vychodu slunce na chramem v Boroburduru. Po dvou a pul hodinove ceste
verejnym autobusem, ktery stavel u kazdeho patniku nam bylo jasny, ze jsme
vstavali uplne na ho... Chram byl ale opravdu pekny, tak nam ani nebylo lito, ze
jsme za nej zaplatili asi desetkrat vic nez mistni. Ten den uz jsme nestihli
navstivit dalsi chram v
Prambananu a tak jsme si prohlidli v Yoyakarte mistni vyhlasene
batikove dilny a galerie.
Vecer pred odjezdem jsme sli na veceri opet
k cinanum. Majkl hnan nejvetsim hladem a vcerejsi vzpominkou na cinana cpouciho
se asi 10 pecenymi holoubaty nevahal a tuto lahudku si objednal. Jeste dlouho se
po Malioboro nesly jeho nadavky \fuck off chinese food\ a nakonec jsme vsichni
skoncili v MCDonaldovi, kde zase nemohli pochopit, co to je dat zmrzlinu do
kafe.
V teto ne moc optimisticke nalade jsme sli na vlak a pak jsme stravili 5
hodinovou cestu na zemi v ulicce u zachodu. Po vystoupeni z vlaku jsme byli jako
stvoreni pro otestovani praciho prasku Lanza bila. Vize fantastickych plazi s
pruzracnou vodou na udajne exkluzivnim ostrove Madura nas drzela nad
vodou. A opravdu kdyz jsme dorazili dalsi den na plaz, byla:
a\ cistounka s
beloskvoucim piskem a s azurovym morem
b\ jako Bibione
c\
jako na Machaci
d\ jako na Seberaku
e\ plna nadhernych
odpadku, vonavych leklych ryb a omyvana hnedopruzracnymi
vlnami.
(Nehodici se skrtnete.)
Mala napoveda:
Mira oblecen do potapecke vyzbroje, vrhnul se do vln poznavat krasy more, ale
behem nekolika pikosekund byl venku s palivym pozdravem od zahave meduzy, ktera
v teto vode ztratila stejne jako on orientaci. Nakonec jedinym uzasnym zazitkem
na Madure bylo setkani s mistnimi lidmi v male rybarske vesnicce, kde nas
vitali jako narodni tym vracejici se s mistrovstvi sveta se zlatou medaili.
Nekonecne potrasani rukou, zdraveni, mavani, foceni, predstavovani a rozdavani
usmevu. Jedina nase sance byla nakonec schovat se do hotelu a rano brzo vypadnout
z Madury.
   |
|
 |
