2.5.2000 Navecer jsme dorazili do Maumere a chytli bemo do vesnicky Ankermi. Prijeli jsme k ceduli "Ankermi Bungalows" a mezi kokosovymi palmami se otevrela bambusova branka a dovnitr nas pustila holka, jak jsme se pozdeji dozvedeli z Danska, ktera se svym muzem zije v Indonesii uz nekolik let. Ubytovala nas v bambusovych chatkach, ktere byly osvetlene petrolejkami a ve kterych diky jejich stavbe byl kupodivu porad chladek.

Druhy den jsme hned vyrazili k mori u ktereho byly chaticky rozlozeny, plni ocekavani a nadrzeny na zdejsi koralove zahrady. Bohuzel v teto zatoce, jak jsme se pozdeji dozvedeli, zacali rybari lovit ryby podmorskymi vybuchy a tak jsme na dne videli jen koralovou trist. Odpoledne jsme poodjeli do druhe zatoky, kde uz jsme objevili koraly v cele jejich krase. Protoze jsme meli jen 2 vybaveni na potapeni, museli jsme se stridat. A tak kdyz se potapel Pinon, Mira s Petrem vyhlasili Grand Prix zavody racku poustevnicku a to nejprve v prekonavani prekazek a pak i zavody na kratsi a delsi trate. Jakmile se Pinon vratil, byly uz sestaveny kompletni tri tymy borcu samych zvucnych jmen: Hrbolac, Prasklina, Bily balet a Petr nasel opravdovou hvezdu - poustevnicka Sumiho. Ten bohuzel vzdy svoji rychlosti prevalcoval borce ostatnich tymu a nakonec se stal vitezem celeho sampionatu. Vecer dorazili Svedaci s Gevinem za nama a tak byla opet sestava kompletni.
Druhy den jsme vypluli rybarskou lodi k nejkrasnejsim a nejvyhlasenejsim koralovym utesum v okoli a stalo to opravdu za to - cely den potapeni u podmorskych utesu padajicich do temne hloubky a hejna fantastickych ryb. Videli jsme napriklad jedovate krasavce perutyny a cernou mantu pripominajici rejnoka.
K vecer u po navratu jsme si trochu ducli, ale kdyz nam majitelka sehnala 4 lahvinky mistniho Araku, bylo o nasem veceru rozhodnuto. Hraly se nejdrive karty, pote dementni hry s ksichtama a zvukama a nakonec se nejvetsi peckou vecera stala hra s kostkami "MAHACEK", ktera se Svedakum s Gevinem nesmirne libila a tak do nich padaly panaky jeden za druhym. V tutez dobu na Pinona Dominika zdrejme porad myslela a ten se vubec nenechal zahanbit. A tak se mezi chrochtanim a hykanim a pitim brutalnich panaku stale ozyvalo "Lasko - HIK - nemysli uz - HIK - na me, ja uz nemuzu pit...".
Rano jsme odjizdeli zpet do Ende, ale nas odjezd nebyl tak jednoduchy, jak jsme zprvu mysleli. Nejdrive nam kdosi rikal, ze mistni doprava - bemo - nejezdi, kdyz jsme pak do jednoho nasedli a priblizili se k Maumere, ridic najednou zastavil a prudce otocil auto se slovy, ze dal nejede. Pred nami prave probihala bitka mezi stavkujicimi ridici a policii. Nakonec jsme se stestim dorazili k autobusu do Ende a po 6 hodinach jsme vystupovali u naseho dobre znameho hotelu Ikhlas v pristavu Ende.
V sobotu rano, po 14 dnech stravenych na ostrove Flores jsme konecne meli v ruce listky na lod a nastoupili na trajekt smerem na Lombok. Nase cesta se tak trochu casove protahla a diky tomu se nepodivame na serfarske plaze ani na vodopady na Sumbawe. Musime rici, ze po tom, co jsme za tech 14 dni projeli na Floresu, nam to ani tolik nevadi, tesime se zase zpet do civilizace. Tak to je konec nasi nejdelsi cesty a tim padem i tohoto nejdelsiho mejlu. Tesime se na vase zpravy na telefon i na internet, protoze jsme do tedka byli odriznuty od informaci a potrebovali bychom se trochu dostat do obrazu (mistrovstvi sveta v hokeji, NHL, Liga mistru, nase liga, Hanspaulka atd).
Vsechny Vas teda zdravi a na nektere se i tesi
(PS.Sana prej zase neplati v hospode a Ambro se prej ozral jako prase na svejch narozkach)

vytrvale TRIO PAMPALINY

P.S.Co se tyce me osoby, tak to jsou vsechno pomluvy. Francoa Pinon
P.P.S.Vsechno je pravda a to jsme jeste na jeho zadost mnoho okamzite museli zapomenout!